Kdo vlastně byli faraoni?

Ve starém Egyptě se titulem faraon pyšnili nejvyšší vládci země, označení faraon si tedy můžeme přeložit jako král. Faraoni měli neomezenou moc a rozhodovali o všem, co se v zemi dělo – od válek, přes stavby nejrůznějších chrámů a cest po běžný život obyvatel Egypta. Věřilo se, že když faraon usedl na trůn, vstoupil do něj duch boha Hóra a tím se faraon sám stal bohem. Lidé ho proto uctívali a věřili, že oplývá různými nadpřirozenými schopnostmi.

Poznávacím znamením faraonů byla dvojitá královská koruna, která symbolizovala Horní a Dolní Egypt. Sjednocení těchto dvou zemí se pokládá za vznik první faraonské dynastie. Koruna se skládala ze dvou částí – červená část symbolizovala Dolní Egypt a bílá část Horní Egypt. Nesměl na ní chybět ani symbol hada a orla – orel je do dnes součástí egyptského státního znaku.

Faraoni často usedali na trůn velmi mladí – nebylo proto neobvyklé, že panovníkovi bylo například pouhých šest let. V tom případě za něj vládl tzv. regent, dokud faraon nedosáhl dospělosti. To je i případ faraona Pepiho II., který nastoupil na trůn po náhlé smrti svého staršího bratra. Vlády se proto ujala jeho matka se strýcem. Pepi II. tak vládl rekordních 64 let.

Když faraon zemřel, odstartovalo to lavinu příprav na jeho pohřeb. Ten se ve starověkém Egyptě bral velmi vážně, u faraonů obzvlášť. Faraoni a vyšší vrstvy obyvatel byli balzamováni, běžní smrtelníci si to nemohli dovolit, jelikož se jednalo o velmi nákladný a složitý proces. Lidem, kteří se tímto úkolem zabývali se říkalo balzamovači. Jejich práce byla skutečně nezáviděníhodná – nejprve museli za pomoci velkého železného háku přes nosní dírky nebo očnice vypreparovat faraonův mozek. Následoval řez přes bok, aby mohli faraonovi vyjmout z těla další orgány – žaludek, játra, plíce a střeva. Srdce a ledviny zůstaly na svém místě. Vypreparované orgány se pak ukládaly do speciálních nádob, kterým se říkalo kanopy. Ty se pak ukládali do hrobky společně s faraonovým mumifikovaným tělem.

Celý proces trval několik měsíců, dokud nebyla faraonovo tělo důkladně omyto, vysušeno a zabaleno do pruhů látky. Následně se převezlo do hrobky společně se vším, co mohl faraon využít v posmrtném životě. Díky tomu na vykradače hrobek nebo v lepším případě archeology po objevení míst posledního odpočinku faraonů čekaly ohromné poklady. Běžně se do hrobek ukládaly peníze, zlato, šperky, ochranné amulety, zbraně, štíty, oblečení i příbory, aby panovníkovi na onom světe nic nechybělo.

NEJZNÁMĚJŠÍ VLÁDCI STAROVĚKÉHO EGYPTA

Faraon Meni je považován za sjednotitele Horního a Dolního Egypta a prvním faraonem, který vládnul oběma zemím. Historici si však nejsou jisti, zda faraon tohoto jména skutečně existoval a zda byl Egypt v minulosti opravdu rozdělen na dvě části. Meni měl žít 3000 př. n. l a dodnes tak zůstává spíše mýtickou postavou.

Naopak o reálnosti Džosera, Cheopse a Menkaureho nemůže být pochyb, protože za jejich vlády se začalo se stavbou pyramid. Za vlády faraona Džosera se starověký Egypt ocitl v jednom ze svých dosud nejlepších období. Džoser proslul svými průzkumnickými výpravami, díky nimž získával stále větší území pro svou říši. Cheops, zvaný také Chufu se postaral o stavbu největší egyptské pyramidy – Velké pyramidy v Gíze, která patří k jednomu ze sedmi divů světa. Faraon Menkaure byl dle dochovaných zdrojů jedním z nejspravedlivějších vládců starověkého Egypta, i když vládl ve složité době, kdy byla říše značně oslabena.

Období Nové říše je také označováno jako zlaté období faraonů. Nejznámějšími panovníky této doby jsou Amenthotep I., který zvládl upevnit egyptskou moc v Núbii, proslul přestavbou chrámů a pozměnil uspořádání pohřebních komplexů a Thutmose I., jenž se zasloužil o významné rozšíření Amonova chrámu v Karnaku. Za zmínku stojí i královna Hatšepsut, jenž se na trůn dostala oklikou díky tomu, že pomáhala vládnout nedospělému faraonovi Thutmosi III. Hatšepsut nosila během formálních vystoupení mužské šaty, a dokonce si připínala falešný plnovous, aby jí lid uznával jako svého vládce.

Pravděpodobně nejznámějším faraonem Nové říše byl Tutanchamon, jenž se proslavil především díky nečekanému objevu své nevykradené hrobky, za nějž se zasloužil archeolog Howard Carter. Tutanchamon vládl přibližně 9 let a zemřel velmi mladý v pouhých osmnácti letech.

Jak to tak v životě bývá, dobré časy vystřídaly ty zlé a moc faraonů začala postupně oslabovat. Poslední staroegyptskou panovnicí byla královna Kleopatra, které se podařilo prosadit si samostatnou vládu nad Egyptem. Známá je též svým vztahem s Ceasarem a později Marcem Antoniem. Po její smrti staroegyptská říše zanikla a připojila se k říši řísmké.